Tři mýty spojené s úrovní integrity bezpečnosti (SIL)

Hodnocení úrovně SIL závisí na počátečním riziku systémů nebo procesů závodu. Platí následující: Zbytkové riziko po omezení rizika musí být nižší než přijatelné riziko. Pokud toho lze dosáhnout na úrovni SIL 2, mohla by být instalace ochranného zařízení úrovně SIL 3 za určitých okolností kontraproduktivní.

Příliš vysoká úroveň SIL může přinášet zbytečné úsilí a náklady, podobně jako se v soukromém sektoru zbytečně prodražuje bezdůvodně vysoké pojištění. Cílem je navrhnout ochranné zařízení tak, aby omezení rizika, které se tímto získá, co nejvíce odpovídalo požadované úrovni SIL.

Kvantifikace pravděpodobnosti selhání ochranného zařízení k dosažení určité úrovně integrity bezpečnosti nepostačuje. Za tímto účelem je třeba přijmout primární opatření prevence a řešení poruch. Odpovídající normy vyžadují především použití speciálního systému řízení kvality (systém řízení funkční bezpečnosti).

Kromě toho je nutné zabezpečit řešení poruch takovými prostředky, jako jsou například redundance, funkce obnovení bezpečného stavu v případě selhání a detekce (diagnostika) poruch. Rozsah, v jakém je nutné tato opatření uplatnit, závisí na cílové úrovni SIL.